Jak vznikla naše chovatelská stanice

Kde začít. Už od dětských let byl v naší rodině psí člen. Nikdy nezapomenu na okamžik, když jsem jako čtyřletá holčička vezla pod bundičkou našeho Amorka, irského setra, který se mnou vyrůstal. A kdybychom po něm já, nebo můj mladší bratr šlapali, tak by ani nehnul brvou. Zato, když někdo na nás jen zvýšil hlas, nedej bože by nás chtěl praštit, to by náš Amorek pěkně vycenil zuby a bránil nás. To je ale opravdu strašně mimo našich kavalířích slečen.

Dlouhou dobu jsem pokukovala po tomto plemeni a mě i dětem se líbilo stále víc a víc. V době, když jsme si pořídili naše první kavalíří štěňátko jsme měli ještě 13ti letou jorkšíru, které už zdraví moc nesloužilo. Bylo to těžké rozhodování, ale nakonec jsem si řekla, že to také snad i naší staré dámě prospěje. Začala jsem hledat štěňátko a trvalo to celkem dlouho, než se podařilo sehnat volné štěně z dobré chovatelské stanice. Když jsme se poprvé přijeli na malou Penny podívat, úplně jsem se do ní zamilovala. Byla to jen nezávazná návštěva, ale já bych si ji nejraději odvezla domů hned. A tím to vše začalo.

To jsem ani netušila, že bychom někdy mohli chodit na výstavy a už vůbec by mě nenapadlo, že založím chovatelskou stanici. Výstavy jsme si chtěli jen zkusit, ale začalo nás to celkem bavit. Seznámili jsme se se spoustou úžasných lidí, kteří se pohybují okolo kavalírů a pořádají nejen výstavy, ale i srazy a jiné aktivity.